Odškodnění za pracovní úraz v Nizozemsku

Pokud utrpíte pracovní úraz v Nizozemsku, máte v zásadě dvě souběžné cesty k odškodnění: nárok vůči zaměstnavateli z titulu jeho odpovědnosti podle nizozemského občanského zákoníku (Burgerlijk Wetboek, dále jen „BW“) a nárok vůči nizozemskému systému sociálního zabezpečení (dávky v nemoci a invaliditě přes UWV).

Odpovědnost zaměstnavatele se posuzuje především podle článku 7:658 BW, na jehož základě může být zaměstnavatel odpovědný za škodu, kterou zaměstnanec utrpěl při výkonu své práce, a to i tehdy, pokud pracujete pro nizozemskou firmu na základě českého pracovního poměru nebo jako vyslaný pracovník.

Nárok na náhradu škody se promlčuje, přičemž u újmy na zdraví platí zvláštní pětiletá lhůta od okamžiku, kdy se poškozený dozví o škodě i o odpovědné osobě. Přesný výsledek každého případu ale závisí na konkrétních okolnostech, proto je vhodné nechat situaci posoudit odborníkem.

Co se rozumí pracovním úrazem podle nizozemského práva

Nizozemské právo nemá jedinou univerzální definici „pracovního úrazu“ srovnatelnou s českým pojetím – klíčovým pojmem je škoda, kterou zaměstnanec utrpí „v uitoefening van zijn werkzaamheden“, tedy při výkonu své práce. Judikatura i komentářová literatura řadí mezi typické případy jak náhlé úrazy (např.

pád z výšky na staveništi nebo zranění při obsluze stroje), tak i nemoci z povolání, kde je prokazování příčinné souvislosti složitější.

U klasických pracovních úrazů obvykle nevzniká velký problém s prokazováním, že zaměstnanec utrpěl škodu při výkonu práce – například pokud si zaměstnanec při výrobní činnosti zachytí ruku do stroje a přijde o prst, nebo pokud stavební dělník propadne dírou ve střeše rozestavěné budovy.

Odlišná situace nastává u nemocí z povolání, na které se článek 7:658 BW rovněž vztahuje, protože příčinná souvislost mezi prací a onemocněním zde bývá méně zřejmá.

Pro účely odškodnění je tedy nutné vždy rozlišovat mezi (i) občanskoprávním nárokem vůči zaměstnavateli za způsobenou škodu a (ii) veřejnoprávním nárokem na dávky ze sociálního zabezpečení, které jsou na zavinění zaměstnavatele nezávislé.

Právní rámec odpovědnosti zaměstnavatele

Základní norma – článek 7:658 BW

Klíčovým ustanovením je článek 7:658 BW, který tvoří nejdůležitější právní základ odpovědnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání.

Toto ustanovení zavazuje zaměstnavatele uspořádat pracoviště, pracovní prostředky a činnosti tak, aby zaměstnanci při práci neutrpěli škodu, a přijmout opatření přiměřeně nutná k tomuto účelu, jako je poskytování jasných instrukcí, zajištění bezpečného vybavení a dostatečného dohledu.

Podstatným rysem tohoto ustanovení je obrácené důkazní břemeno: zaměstnavatel je vůči zaměstnanci odpovědný za škodu, kterou zaměstnanec utrpí při výkonu své práce, ledaže prokáže, že splnil povinnosti uvedené v odstavci 1, nebo že škoda byla ve významné míře způsobena úmyslem nebo vědomou lehkomyslností zaměstnance.

Jinými slovy, poškozený zaměstnanec musí prokázat, že k úrazu došlo při výkonu práce, zatímco zaměstnavatel musí prokázat, že svou tzv. zorgplicht (povinnost péče o bezpečnost) řádně splnil.

Toto ustanovení je navíc kogentní povahy – jedná se o ustanovení kogentního práva, takže zaměstnavatel nemůže svou povinnost péče v pracovní smlouvě vyloučit, přičemž taková odchylka je neplatná (napadnutelná) podle článku 3:40 odst. 2 ve spojení s článkem 7:658 odst. 3 BW.

Doplňková odpovědnost – článek 7:611 BW

Pokud podmínky článku 7:658 BW nejsou splněny, může se v konkrétních situacích uplatnit ještě článek 7:611 BW, který zaměstnavatele zavazuje chovat se jako řádný zaměstnavatel a může v určitých případech, například u některých dopravních rizik nebo pracovně souvisejících činností nespadajících přímo pod článek 7:658 BW, zakládat dodatečné povinnosti – nejde však o obecný náhradní právní základ odpovědnosti za jakoukoli škodu, kterou článek 7:658 BW nepokrývá.

Odpovědnost mimo pracovní poměr – článek 6:162 BW

Pokud škůdcem není přímo zaměstnavatel (například jiná osoba na pracovišti, dodavatel nebo třetí strana), přichází v úvahu obecná deliktní odpovědnost za nedovolený čin podle článku 6:162 BW, kterou lze uplatnit souběžně s nároky vyplývajícími z pracovního poměru.

Jaké nároky lze uplatnit

Majetková a nemajetková škoda

Je-li odpovědnost zaměstnavatele prokázána, zaměstnanci se nahradí škoda, kterou utrpěl. V praxi to zahrnuje zejména ušlý příjem, náklady na léčení a rehabilitaci, náklady na pomoc třetích osob a v případě trvalých následků i budoucí ztrátu výdělečné schopnosti. Vedle majetkové škody lze žádat i náhradu nemajetkové újmy (tzv.

smartengeld) za bolest, utrpení a zhoršení kvality života.

Konkrétní výše odškodnění se stanovuje individuálně podle závažnosti zranění, věku poškozeného a dopadu na jeho další život – vzhledem k tomu, že neexistuje jednotná pevná tabulka částek, doporučujeme podat klientskou poptávku přes LawBridge, aby advokát mohl orientační výši odškodnění posoudit na základě konkrétních okolností vašeho případu.

Nároky ze sociálního zabezpečení

Nezávisle na občanskoprávní odpovědnosti zaměstnavatele existuje v Nizozemsku systém dávek v nemoci a invaliditě spravovaný institucí UWV (Uitvoeringsinstituut Werknemersverzekeringen).

Zaměstnavatel má v případě pracovní neschopnosti obecně povinnost pokračovat v poskytování mzdy po zákonem stanovenou dobu na základě článku 7:629 BW, po jejímž uplynutí přichází v úvahu dávka podle zákona o práci a příjmu podle pracovní schopnosti (WIA).

Přesná výše mzdové náhrady, procento kompenzace i podmínky přiznání dávky WIA se odvíjejí od konkrétní situace zaměstnance a jeho pracovní smlouvy – vzhledem k tomu, že tyto parametry se v čase i podle kolektivních smluv liší, doporučujeme, abyste si přesné podmínky nechali ověřit prostřednictvím klientské poptávky na LawBridge.

Promlčení nároku na odškodnění

Otázka promlčení je v praxi jedním z nejčastějších důvodů, proč poškození zaměstnanci o svůj nárok přijdou. Právní nárok na náhradu škody se promlčuje uplynutím pěti let ode dne následujícího po dni, kdy se poškozený dozvěděl jak o škodě, tak o osobě za ni odpovědné, a to podle článku 3:310 BW.

U škody způsobené újmou na zdraví nebo úmrtím platí zvláštní úprava: odchylně od obecné úpravy se nárok na náhradu škody způsobené újmou na zdraví nebo úmrtím promlčuje teprve uplynutím pěti let ode dne následujícího po dni, kdy se poškozený dozvěděl jak o škodě, tak o osobě za ni odpovědné – tedy bez uplatnění obecné dvacetileté absolutní lhůty, která platí pro jiné typy škody.

Obecně se rozlišuje krátká promlčecí lhůta pěti let od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a odpovědné osobě, a dlouhá promlčecí lhůta dvaceti let od události, která škodu způsobila.

V praxi to znamená, že pokud je zranění zjištěno lékařem již v den úrazu, zaměstnanec od tohoto okamžiku ví, že utrpěl škodu a že mohla být způsobena pochybením zaměstnavatele, a od tohoto data má pět let na to, aby zaslal písemné oznámení o uplatnění odpovědnosti, případně tuto lhůtu přerušil dopisem o stuiting (přerušení promlčení). Vzhledem k tomu, že jednou promlčený nárok již nelze obnovit, je zásadní jednat co nejdříve po úrazu a informovat zaměstnavatele, aby mohl věc nahlásit své pojišťovně odpovědnosti.

Jaké právo a který soud je příslušný pro české zaměstnance

Pro české pracovníky, kteří utrpí úraz při práci v Nizozemsku (ať už na základě přímého pracovního poměru s nizozemským zaměstnavatelem, nebo jako vyslaní pracovníci), je důležité vyřešit i otázku rozhodného práva a příslušnosti soudu.

Rozhodné právo – nařízení Řím II

Otázku, právem kterého státu se řídí mimosmluvní (deliktní) nárok na náhradu škody, upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

Podle obecného pravidla v článku 4 tohoto nařízení se zpravidla použije právo země, kde škoda vznikla (lex loci damni) – tedy v případě pracovního úrazu v Nizozemsku typicky právo nizozemské, ledaže mají poškozený i škůdce společné obvyklé bydliště v jiném státě nebo z okolností případu vyplývá zjevně užší vztah k jinému právu.

Přesné posouzení, které právo se na konkrétní přeshraniční nárok použije, závisí na detailech pracovního vztahu a okolnostech úrazu.

Příslušnost soudu – nařízení Brusel I bis

Otázku mezinárodní příslušnosti soudů u sporů z individuálních pracovních smluv upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (tzv. Brusel I bis), konkrétně jeho oddíl 5 (články 20 až 23).

Toto nařízení zaměstnanci obvykle umožňuje žalovat zaměstnavatele nejen v místě jeho sídla, ale i u soudu státu, kde zaměstnanec obvykle vykonává práci, případně kde ji vykonával naposledy.

To znamená, že český zaměstnanec pracující v Nizozemsku může mít za určitých okolností možnost volby mezi žalobou u nizozemského nebo českého soudu – konkrétní posouzení příslušnosti je však vždy individuální a záleží na povaze pracovní smlouvy a místě skutečného výkonu práce.

Praktické kroky po pracovním úrazu v Nizozemsku

Okamžitá opatření

Bezprostředně po úrazu je třeba vyhledat lékařské ošetření a zajistit, aby byl úraz řádně zaznamenán ve zdravotnické dokumentaci – tento záznam je klíčovým důkazem pro pozdější uplatnění nároku i pro počátek běhu promlčecí lhůty.

Nahlášení úrazu

Úraz je třeba neprodleně nahlásit zaměstnavateli, a to písemně, aby vznikl jasný důkaz o datu a okolnostech nahlášení. Zaměstnavatelé mají v Nizozemsku podle zákona o pracovních podmínkách (Arbeidsomstandighedenwet) povinnost hlásit závažné pracovní úrazy příslušnému kontrolnímu orgánu (Nederlandse Arbeidsinspectie). Konkrétní lhůty a postup hlášení, stejně jako důsledky jejich nedodržení, je vhodné nechat ověřit specialistou – doporučujeme v tomto ohledu podat klientskou poptávku přes LawBridge.

Shromáždění důkazů

Je vhodné pořídit fotodokumentaci místa úrazu, zajistit svědecké výpovědi kolegů, uschovat pracovní pomůcky či ochranné prostředky (nebo naopak zdokumentovat jejich chybějící použití) a uchovávat veškerou korespondenci se zaměstnavatelem a jeho pojišťovnou.

Zaslání aansprakelijkstelling (oznámení o uplatnění odpovědnosti)

Formálním krokem k zahájení nároku je zaslání písemného oznámení zaměstnavateli (tzv. aansprakelijkstelling), kterým poškozený zaměstnanec zaměstnavatele vyzývá k uznání odpovědnosti a k náhradě škody. Toto oznámení má rovněž význam pro přerušení běhu promlčecí lhůty podle článku 3:310 BW.

Kdy je vhodné vyhledat advokáta

Vzhledem k tomu, že spory o odškodnění pracovních úrazů v Nizozemsku často zahrnují otázky obráceného důkazního břemene, souběhu více právních řádů, přeshraniční příslušnosti soudů a jednání s pojišťovnami zaměstnavatele, je vhodné vyhledat právní pomoc zejména v těchto situacích: pokud zaměstnavatel odmítá odpovědnost uznat nebo na oznámení nereaguje; pokud jde o vážné či trvalé zranění s dlouhodobým dopadem na výdělečnou schopnost; pokud existuje pochybnost o tom, právo kterého státu se na váš nárok vztahuje; nebo pokud se blíží promlčecí lhůta a je třeba ji formálně přerušit.

V těchto případech doporučujeme podat klientskou poptávku přes LawBridge, kde bude váš případ přiřazen advokátovi se zkušenostmi s přeshraničním pracovním právem a nizozemským deliktním právem.

Právní upozornění

Tento článek má výhradně informativní charakter a představuje obecný přehled právní úpravy odškodnění za pracovní úraz v Nizozemsku. Nejedná se o právní poradenství a nelze jej považovat za náhradu individuální konzultace s kvalifikovaným advokátem. Konkrétní okolnosti každého případu – včetně přesných lhůt, výše odškodnění, aplikovatelného práva a příslušnosti soudu – se mohou výrazně lišit. Pro posouzení vaší konkrétní situace doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného advokáta, například prostřednictvím klientské poptávky na LawBridge.